řád: šelmy (Carnivora)
čeleď: lasicovití (Mustelidae)
podčeleď: jezevci (Melinae) - Badgers
Kromě jezevce lesního (syn. jezovec, jezevec evropský) - Europaean Badger, sem patří
i jeho příbuzní - jezevec amurský, jezevec japonský, jezevec středoasijský,
jezevec fretkovitý, jezevec šedý, jezevec hnědý, jezevec bělolící,
jezevec prasečí, jezevec krátkoocasý a nechvalně proslulý
jezevec smrdutý - Stink Badger (syn. teledu).
Jezevec v evropských jazycích:
anglicky - badger, stinkard, brock
německy - Dachs
francouzsky - blaireau
italsky - tasso
švédsky - grävling
Zajímavý je zpětný překlad z angličtiny do češtiny:
badger - jezevec, škádlit, zlobit, otravovat, trápit, štvát, sužovat, týrat
brock - jezevec, smraďoch, lump
Jezevec lesní se spolu s vydrou uchází o prvenství ve velikosti mezi našimi lasicovitými
šelmami. Bez ocasu měří 60 - 80 cm, na zimu náležitě vypasený jezevec může vážit
17 či 20 kg. Je pro něho příznačná zavalitá postava na krátkých nohách, s protáhlou,
černobíle pruhovanou hlavou. Jinak má zbarvení převážně šedé, jen břicho je černé.
Už na první pohled je na jezevci patrné, že nemalou část života tráví pod zemí.
Nasvědčují tomu zejména malé boltce, krátký ocas a silné drápy na prstech sloužící k hrabání.
Našlapuje na celou plochu chodidla, a proto ho tak jako medvěda nebo člověka nazýváme
ploskochodcem.
Vyskytuje se zejména v lesnaté krajině. Jezevec není samotářem, za kterého bývá mylně
považován, je společenský a obývá hluboké nory, případně i
komplexy nor, tzv. hrady. Někdy jsou tyto stavby tak rozsáhlé, že se v nich ani
sami jezevci plně nevyznají. Nory udržují jezevci v čistotě a obzvlášť pečují o
pelech, jehož výstelku pravidelně vyměňují a větrají.
Mnohé studie o potravě jezevce lesního potvrzují, že je typickým všežravcem s
oportunistickým způsobem výběru potravy. Zjednodušeně bychom mohli říci, že sežere vše,
nač přijde, a to jak z živočišné, tak i z rostlinné potravy. Přihlédneme-li však k jeho
morfologickým znakům, schopnostem trávení a podmínkám, při kterých se u něho vyvíjí
adaptace ke konzumaci určitého typu potravy, musíme konstatovat, že i v rámci širokého
spektra potravy preferuje nejsnáze dostupné složky. Jedná se zejména o žížaly,
dále různé plže, hmyz a jeho larvy, ptačí mláďata a také vejce i různé plody a
nepohrdne ani mršinou. Vyjímku z jídelníčku tvoří samozřejmě olivy, niva, portské a puding.
Specialitou jezevců je, že loví také ropuchy, o které s výjimkou
tchoře tmavého žádné jiné šelmy nestojí.
Ačkoli jezevec opouští podzemní doupata až v podvečer a aktivní je převážně v noci,
slunce se nestraní a na klidných
místech se přes den sluní a odpočívá. Na podzim jezevci ztloustnou, a je-li zima mrazivá,
určitou dobu prospí. Nejde však o pravý zimní spánek, neboť tělesná teplota jim výrazně
neklesá a ze spánku se během zimy často probouzí. Jeho největším nepřítelem
je člověk a jezevčík (něm. Dachshund). Při boji štěká.
|
|
|
|
|
|
|
|
Pomocí nejnovějších výzkumných metod byla ověřena odvážná teorie, týkající se stravovacích
návyků jezevce. Pokusy bylo zjištěno, že jezevec, je-li pod vlivem omamných bylin, vrhá se
s nadšením i na misku se žrádlem pro kočky (zn.Friskies). Bylo by zajímavé prověřit, zda v tomto excitovaném
stavu nebude schopen pozřít i olivy s nivou. Myslím, že to je ten správný směr, kterým by světová
věda měla napřít své úsilí....
A tady je dokumentární fotka:
 |